Kolikrát jsme už slyšeli: „Kde máš toho svého Boha? Jak se může dívat na to, co se kolem nás děje?“ Kde je Bůh, když zakoušíme utrpení, bolesti, hlad, nenávist, válku? Jak je možné, že to strpí? Na některé otázky nejsou snadné odpovědi, a tak žalmista volá k Hospodinu, aby zasáhl a jednal. Nejde mu však o prosazení svého, o dokázání své moci a své pravdy, ale o to, aby Pán Bůh oslavil své jméno (v. 1). Žalmista důvěřuje Hospodinu, protože zná jeho milosrdenství a věrnost. Bůh sice „sídlí“ na nebesích a koná, co chce, ale je milosrdný a věrný. Ne vždy rozumíme tomu, proč se věci dějí tak, jak se dějí, ale to, že je Bůh laskavý a věrný, ať je pro nás majákem ve tmách, jak tomu bylo i pro žalmistu.
Mnohdy nerozumím tvým cestám, Hospodine. Děkuji ti, že nás učíš ne tomu, abychom je pochopili, ale abychom ti důvěřovali.