Občas si řekneme: Pán Bůh k nám nemluví. Ale mluví! S jistou nadsázkou se dá říci, že nepřetržitě. Jen mít uši k slyšení. Tajemný dar života, který si předáváme z generace na generaci. Lidská buňka složitější než velký stroj. Tajemná touha po něčem ještě krásnějším a věčnějším. Stín smrti křičící, že je něco na zemi v nepořádku. A potom znamení kříže – u cest, nad městy, na stěnách. A samotná Kniha knih, kázání, příběhy, jejich hudební zpracování. Stále platné je slovo Jeremjášovo: „Nepřetržitě jsem mluvil…“ Jednou nám snad dojde, jak hluší jsme byli. A docela se na tu chvíli těším. Bude to asi trapné, ale zároveň i krásné.
Pane Ježíši Kriste, dávej nám prosím slyšící uši, vidoucí oči i vnímavé srdce. Dnes, zítra i další dny.