Otec buduje komunitu svědků, která dosvědčuje jeho mocné činy. Sama existence této komunity je jedním z jeho mocných činů, neboť jako stvoření jsme křehcí a jako hříšníci jsme smrtelní. Jako jeho děti často selháváme v pozornosti a úctě, kterou svému Otci projevujeme. Jako svědkové selháváme ve slovech i činech. Přesto se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. A jako se nad syny slitovává otec, slitovává se i Hospodin nad těmi, kdo k němu v bázni vzhlížejí. My zapomínáme, on však pamatuje; my se vzdalujeme, on zůstává. A proto jeho Pomazaný, který se v hrobě nerozpadl v prach, nás z prachu země, jímž se po své smrti staneme, znovu stvoří k nehynoucímu životu v moci a slávě.
Otče, dej nám sílu vytrvávat na cestě údolím stínu smrti a žít z naděje a moci Ježíšova života.