Bůh zemi učinil místem svého přebývání, a tedy i místem zjevení sebe. Odhaluje sebe sama prostřednictvím mocných, dechberoucích a úžas budících skutků. Jména, jimiž se k němu obracíme, vypovídají právě o těchto skutcích a o Božím charakteru v nich zjevovaném. Jak tedy odpovědět? On i jeho činy jsou hodni chvály a soustředěné pozornosti. Z chvály a soustředěné pozornosti se pak rodí pravda, krása a dobro lidských myšlenek, slov i činů. Pán Bůh si tak vytváří společenství svědků, jejichž polem je celý svět, neboť žádné místo na zemi či moment jeho dějin není prost Boží činné přítomnosti.
Immanueli, děkujeme ti, chválíme tě a velebíme, že jsi tak podivuhodně učinil lidské tělo svým chrámem a přebýváš s námi.