Bytí vystihuje Pána Boha. Bůh je všude. Můžeme ho vidět v jeho stvoření, v makro- i mikrokosmu. „Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko“ (Sk 17,27). Jeho bytí je takovou samozřejmostí, že jeho jméno to podtrhuje. On je v každé sněhové vločce, v každé kapičce rosy, v horských štítech i mohutných oceánech. On je v mých slzách i v mých radostech. On je tady, když čekáš na operaci, on je u tvé postele, když se po operaci probouzíš. Vědomí jeho neustálé přítomnosti nás uklidňuje, dodává nám odvahu. Je pohlazením maminky, vánkem, který osuší slzy a ochladí skráně. ON je – víc nepotřebuji!
Pane, kéž skrze vědomí tvé přítomnosti přichází i tvé požehnání.