To pro Boží lid platilo tehdy stejně jako dnes. A nevypadá to nějak složitě. Vlastně je to dost jasné. Drž se Boží cesty, jdi po ní, a budeš žít. Běž si jinam, popřípadě na té jeho cestě zůstaň stát a nedělej nic. Pak nezůstaneš naživu. Nebude to život. Možná přežívání. Ale ne život, jak ho zamýšlel Bůh. To není složité. Tak proč je celá Bible, celý ten veliký příběh člověka, tehdy jako dnes, příběhem všech možných jiných cest nebo přešlapování na místě? A přece zůstali naživu. Po každé marné odbočce přichází Bůh znovu, a znovu totéž. Podívej, i odtud vede cesta k životu. Tak po ní běž, žij. Jinak umřeš. A za chvíli znovu. Podívej, kam ses dostal. Ale i odtud vede cesta. Vždycky ti ukážu cestu.
Bože naděje, prosím, ukaž mi znovu cestu k životu. I dnes. A jestli selžu, tak zítra prosím znovu.