Jak moc nám chybí vlastní zkušenost s Bohem. Taková ta zažitá rutina s chozením do kostela s tím nemá moc co dělat. Chybí nám zkušenost, která dává křídla a odvahu jít proti proudu. Tak moc potřebujeme doteky Ducha, který usvědčuje, uzdravuje, ale také znovu staví na nohy. Také my jsme Boží lid, i když všelijak zlenivělý a se slábnoucím zrakem. To byl a je i Izrael, Hospodin se jej nikdy nevzdal a nevzdá se ani nás. Náš Pán a Bůh chce, abychom po jeho království „v moci“ zatoužili. Také my máme být církví, která má nějakou duchovní moc (ne právní a politickou). Kde je opravdu Ježíš s lidmi, tam jsou lidé uzdravováni na těle i na duši. Ježíšova přítomnost dělá z našich schůzí ty pravé bohoslužby, které nikdy nekončí.
Pane, prosím, proměň všechna naše scházení ve tvém jménu. Proměň pak prosím i naše vycházení do našich vztahů doma i v práci. Proměň naše smýšlení, ať žijeme více v radosti a vděčnosti.