Víra má svou paměť. Většina biblických modliteb proto začíná vzpomínkou na to, co všechno už pro nás Bůh udělal. Je dobré vědět, oč se můžeme opřít a od čeho se odrazit. Naše modlitby pak nezačínají od nuly, ale navazují na příběh našeho života, národa a celého lidstva. I my patříme mezi ty, kvůli nimž byl stvořen svět. Vesmír je tu kvůli nám a my díky němu. Žalmista připomíná dvě konkrétní věci, v nichž poznáváme Boží pomoc a podporu. Odpuštění a uzdravení. Ani na jedno z toho není nárok. Odpustit znamená uznat chybu. Uzdravit vyžaduje sílu znovu začít. K obojímu je třeba se vzchopit. Uzdravení ani odpuštění si nezařídíme ani nevynutíme. Je to dar, který nás ujišťuje, že na nás někomu záleží. Mnohokrát nám už bylo odpuštěno a mnohokrát jsme byli povzbuzeni. Máme proto nač vzpomínat a v co doufat.
Pane, dej, ať nikdy nezapomeneme na ty, kteří nám odpustili a kteří nás povzbudili.