Cesta je často užívaným symbolem pro lidský život. Tolkien výstižně napsal: „Ne každý, kdo bloudí, je ztracen.“ Ztraceni nejsme hlavně proto, že cestu lidskou se všemi peripetiemi, nadějemi, proláklinami i výšinami prošel sám Pán Ježíš. Ten, který po nás žádá lásku a nazývá nás přáteli. Na to nezapomínejme, protože je to veliká věc a nezasloužený dar. Kolikrát se právě v církvi můžeme setkat s osobami a osobnostmi vzácnými, nám drahými, putujícími s námi všem překážkám navzdory. Poznáváme souvěrce, kteří tiší bolesti, doprovázejí v osamělosti, hladí a hojí rány, zastávají se ukřivděných. Přes naše klopýtání, slepé uličky, temné noci je s námi Pán. Počítá s námi.
Bože, dodej nám víru, naději a lásku, abychom viděli dále, žili hlouběji a byli prozářeni světlem tvé neskonalé dobroty a milosti.