Dar řeči je velkým darem člověku. Svými slovy vyjadřujeme, co máme na srdci. Slova mají velkou moc. Můžeme jimi druhé povzbudit, nebo jim ublížit, zapálit jiskru naděje, anebo ji uhasit. Proto si musíme dávat pozor na to, co říkáme a jak to říkáme. Krásně to vystihují slova jedné dětské písně: Mluvit, mlčet v pravou chvíli, nedělat to naopak. A to platí i o modlitbě. Naše modlitby nemají být mnohomluvné, ale přímé. Neboť ten, kdo chce na Boha zapůsobit svou krasomluvou, se může provinit víc, než kdyby mlčel. Vždyť Písmo říká, že z každého slova jednou vydáme počet.
Pane, děkujeme ti za dar řeči, že smíme spolu i s tebou komunikovat, hovořit. Dej, ať jsou naše slova moudrá, prozíravá, ať druhé nezraňují, ale raději povzbuzují a přinášejí naději.