Já, a zamýšlet něco zlého? Proti někomu blízkému? To je přece nesmysl. To bych nikdy neudělal. Ne, přece nebudu vědomě plánovat nějakou nepříjemnost někomu, kdo je mi blízký! Mám pocit, že takhle nás přemýšlí víc. Tenhle verš se přece týká těch druhých. Těch zlých a pomstychtivých. Přiznávám, také občas udělám nějakou tu chybku, ale že bych… Až takhle… No upřímně, tohle opravdu ne. Ale pak najednou zjistím, že mi hlavou běží: „Tohle jsem si neměl nechat líbit, měl jsem mu to říct hezky zpříma, aby si to pamatoval.“ Nebo: „Někdy by se mělo uplatnit pořekadlo ‚na hrubý pytel hrubá záplata‘.“
Pane Bože, odpusť, prosím, moje myšlenky na odplatu. Odejmi je ode mne a dej mi čistou mysl, plnou lásky. Lásky, jakou ty miluješ nás.