Kolikrát za život jsme již slyšeli nebo řekli: „Můžeš se na mě kdykoliv obrátit, vždy tu budu pro tebe“? Ale pak – najednou – nebyl čas, musím být v práci, jsem na druhé straně republiky, promiň. Vždy už nebylo vždy, ale jen občas. A jak rychle se „To se mně nikdy stát nemůže“ promění v „Jak se to mohlo stát?“ Uvědomme si, jak často se zavazujeme věčností, aniž by bylo v našich lidských silách svým slovům dostát. Každá stoprocentní garance má svá „ale“, vše je pomíjivé, věci se mění ze dne na den, z minuty na minutu. Existuje vůbec nějaká naděje? Samozřejmě. Naší stoprocentní garancí věčnosti je Bůh. Bůh tu pro nás byl, je a bude vždy. A nikdy se nestane, že by jeho spása pominula.
Děkujeme ti, Pane, za spásu, kterou smíme přijímat z tvých rukou.