Ve světle biblických textů se otevírá bohatá teologická reflexe na téma Boží péče a vedení. Žalmista projevuje důvěru v Boha jakožto pastýře, který se stará o svůj lid; vyjadřuje touhu po trvalé vděčnosti a chvále Bohu za jeho neustálou ochranu a milost. Ježíšův výrok v Janově textu překračuje tradiční pojetí pastýře tím, že Ježíš ztotožňuje sebe samého s pastýřem, který nejen že své ovce zná, ale je za ně i ochoten položit svůj život. Tím se odlišuje od najatého pastýře, který se pro ně angažuje jen dočasně a v nebezpečí je opustí. Oba texty zdůrazňují, že Boží péče přesahuje uspokojení fyzických potřeb. Ježíš jako dobrý pastýř představuje centrální bod, kolem kterého se toto vše točí.
Kriste, můj dobrý pastýři, důvěřuji ti, že mě vedeš vždy a za všech okolností k dobrým pastvinám. Důvěřuji ti, Kriste, můj dobrý pastýři.