Abychom se ve svém životě k někomu přimkli, musíme k němu mít důvěru, musíme mu důvěřovat. Bůh je ten, komu můžeme důvěřovat bez výhrad, protože není neosobní, vzdálený, neznámý. I kdyby nás zradil celý svět, Bůh ve své náklonnosti vytrvá. Víme, jak moc jsou zranění lidé, kteří neměli možnost někomu věřit, k někomu se přimknout. Bůh se tak v jejich životě může stát jedinou jistotou a může jejich život naplnit. Když víme, že nás někdo podporuje, „drží nám palce“, náš život dostává jiný rozměr – jsme osvobozeni od strachů a nejistot a máme sílu vytrvat v započaté cestě. Tuto zkušenost můžeme zažívat i jako jedinci, ale zejména ve společenství církve spolu s Ním.
Díky, Bože, že spolu s námi neseš naši lidskou křehkost a my se tak můžeme stát silnějšími.