Jedno rčení praví, že máme mnoho známých, ale jen málo skutečných přátel. Přátel majících naši hlubokou důvěru, na které bychom se mohli spolehnout kdykoliv a v jakékoliv situaci a kterým jsme připraveni nabídnout totéž. Slova o přátelství či kolegialitě jsou mnohdy spíš jen prázdným balastem. Tím, kdo nás nikdy neopustí, protože nás miluje jako svoje děti, je Bůh. Před ním nemusíme mít žádné obavy, můžeme mu naplno otevřít své nitro a se vším se mu svěřit. Jeho můžeme vždy prosit o další šanci, abychom mohli věci udělat jinak a lépe. Můžeme si totiž být jisti, že pokud naše prosby budou upřímné a smysluplné v Božím plánu pro náš život, pak nás určitě vyslyší.
Pane, děkujeme ti za dar víry a za jistotu, že se na tebe můžeme kdykoliv obracet.