Hledáme stabilitu. Sami u sebe. Ve vztazích. Ve světě. Sociální, ekonomickou, politickou. Něco pevného, o co se můžeme opřít. Něco jistého, na co se můžeme spolehnout. Jenže je ještě něco dost pevného, aby se o to dalo opřít? Na co nebo na koho se dnes člověk může spolehnout? Hledáme stabilitu, a přitom se pořád něco mění, něco nového vzniká, něco starého zaniká. A přece se na jedno spolehnout můžeme: nad vším tím pomíjivým drží Bůh svou ochrannou ruku. Dává stabilitu nám. Našim vztahům. Našemu světu. Jeho moc nepomíjí jako moc světských vládců, je věčná. Jeho kralování nezničí ani silný nepřítel.
Pane, děkujeme, že jsi náš pevný základ, na kterém můžeme stavět svůj život.