Naše životy jsou křehké, někdy doslova visí na vlásku. Ohrožují nás nemoci, vlastní lehkovážnost, nedostatek lásky… Kdykoli vykročíme z bezpečí domova, může se stát cokoli. Nebo vlastně – můžeme se všichni spolehnout na bezpečí domova? I mezi nejbližšími někdy visí ve vzduchu násilí, nevyřčené křivdy, naschvály, všemožné zlomyslnosti… Vědomí toho, jak málo jsme pány vlastního života, může být tíživé. Můžeme si připadat bezmocní jako tenkrát Boží lid v exilu. Co s tím?
Díky Bohu nemusíme ve světě jen tak plandat. Můžeme zá-viset. Na něm. Na milosrdném Bohu. Na jeho slitování a odpuštění.
Pane Bože, děkujeme, že jsi v našich životech pevným bodem. Děkujeme, že jsi oporou, když námi zmítají nepříznivé okolnosti. Dopřej nám ujištění, že se na tebe můžeme spolehnout.