Kde jsou mladí? Odešli z našich sborů, modliteben a kostelů, jako by je někdo odvlekl do zajetí příležitostí, povinností a starostí. Je těžké mluvit o budoucnosti s radostným očekáváním. Ráchel plakala tak, že její nářek byl slyšet přes celou zemi, a odmítla útěchu. Pláč před Bohem i před lidmi je vyznáním vlastní slabosti, přijetím prohry a vyznáním vin. A Bůh říká: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala.“ Tvoje práce nebyla marná. Tvoji synové a dcery se vrátí. Neumíme si takovou změnu představit. Když smutně říkáme: „Je konec,“ nezapomínejme, co nám říká Boží slovo: „Je naděje pro tvé potomstvo.“
Bože náš, uč nás vyznávat slabost, přiznávat prohry a viny, dej nám odvahu stavět svůj život na tvých zaslíbeních.