Jóbovi přátelé jsou přesvědčeni, že to na světě chodí podle prostého zákona odplaty: svévolníci jsou potrestáni, zbožní odměněni požehnáním a blahobytem. Trápí Jóba řečmi, že každé utrpení bez výjimky musí být trestem za hřích. Ale Jób ví, že Bůh rozcupoval jeho život bez zjevné příčiny a že proti těmto lidským primitivním soudům jej obhájí zase jen Bůh, který ví všechno. My vyznáváme, že tento Bůh tak miluje hříšné, že je nenechal nést, co si nadrobili svou vzpourou, protože by to nemohli unést. A že to všechno vložil na jediného spravedlivého, na svého Syna. Jeho smrtí přemohl smrt a obnovil všechno stvoření. A on nyní stojí před Bohem jako obhájce všech, kdo v něho věří, a říká: Otče, ten/ta mi patří, dej mu/jí svou milost a přičti mu/jí ovoce mé oběti.
Náš Bože a Otče, chraň nás, když se podobáme Jóbovým přátelům a nedovedeme unést absurditu zla v tomto světě. Připomínej nám, že tvá spravedlnost je jiná než naše a tvé cesty vyšší než naše.