Žalmista vyznává, že se v blízkosti smrti modlil k Hospodinu, ten se ho zastal a vrátil jej do země živých. Proto chce po zbytek své pozemské lhůty chodit před Hospodinem. Uvěřil, a proto mluví o Boží záchraně, zvedá kalich spásy, obětuje Bohu oběť díků, plní své sliby přede vším jeho lidem. My to máme ještě jednodušší. Nemusíme už omezovat chození před Hospodinem na svou lhůtu v nám známé zemi živých. Vírou v Krista a křtem jsme zemřeli hříchu a přešli ze smrti do života, nad nímž už smrt nemá moc. Ať žijeme, či umíráme, patříme Pánu. Naše chození s Bohem už nikdy nemusí skončit. Naopak, naší tělesnou smrtí a vzkříšením přejde do plnosti. Naše mysl i tělo mohou odmítnout otročení hříchu a mohou se vydávat Bohu za nástroj spravedlnosti.
Náš nebeský Otče, náš Pane Ježíši Kriste, ukaž nám, jak ti prokazovat vděčnost za spásu, že jsi nás osvobodil z moci hříchu, abychom tu svobodu chránili a užívali ji ke tvé oslavě a k užitku bližních i všeho tvého stvoření.