Kam mizí všechno to utrpení a bolest, které dopouštíme svým špatným jednáním ve skrytosti? Zvykli jsme si poměřovat míru svého provinění skrze jeho škodlivost pro lidi v našem okolí. A je to jen dobře, avšak i tento náš morální kompas může selhat, pokud mu porozumíme na způsob rčení „Co oči nevidí, to srdce nebolí.“ Kdybychom žili ve světě bez Boha, pak by tato závada na našem kompasu nehrála žádnou roli. Avšak ti z nás, kterým byla dána víra, se nacházejí ve světě, v němž není žádné místo vyňato z Boží přítomnosti, a tak se vše, čeho se dopouštíme, odehrává před Boží tváří. Naše provinění prováděná pečlivě vskrytu nezůstávají nepovšimnuta, ale rmoutí srdce našeho Boha.
Pane, ty víš, že se nám nedaří žít tak, jak bychom v hloubi svého nitra žít chtěli. Odpusť nám, když ti působíme žal.