Říkat Bohu, že je má spása a každodenní naděje, může být vyznáním upřímného srdce, nebo také opovážlivá lež. Záleží na tom, čeho tím chceme dosáhnout. Žalmista prosí: „Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě.“ Když chce někdo být Hospodinovým učedníkem, nechat si zjevovat Boží pravdu a svěřovat se do Boží režie, pak opravdu chodí s Bohem a je v pořádku, když to v modlitbě vyznává. Takoví lidé mohou prosit s důvěrou, že jim bude dáno, hledat s důvěrou, že naleznou, tlouci s důvěrou, že jim bude otevřeno. Neboť Bůh, který je v Kristu jejich nebeským Otcem, je mnohem lepší táta než ti naši pozemští. Neodpírá svým dětem dobré, a zvláště jim neodpírá Ducha svatého, aby mohli sloužit jemu i svým bližním.
Náš nebeský Otče, nauč nás prosit: „Buď vůle tvá,“ hledat vtělenou Pravdu a tlouci na Dveře, které vedou tvé ovce k zelené pastvě a ke spáse.