Neseme si s sebou mnoho různých bolestí. Mnoho věcí nás v životě ranilo. Něco jsou jen drobná škrábnutí, na která si brzy ani nevzpomeneme. Jsou ale i rány, které se nehojí, zůstávají otevřené. Některé z těch ran jsme utržili jen tak cestou. Nikdo za ně nemůže, prostě se staly. Některé z nich však byly kudlou do zad a zrada a zklamání jim teď brání pevně srůst. Některé z těch ran zasadili druzí, některé my sami. Sobě i druhým. Ty rány jsou jako praskliny v našem lidství, které nedovedeme zacelit. Bůh však v Ježíši Kristu hojí nezhojitelné, léčí nevyléčitelné.
Bože, svěřujeme ti své vlastní rány i rány, které jsme způsobili druhým, protože věříme, že u tebe je pomoc a odpuštění.