Žalmista se vrací k Adamovi, k události stvoření. Oslavuje Hospodina za jeho slovo, kterým povstaly světy. Navzdory hříchu, navzdory porušenému řádu věcí má Stvořitel nadále vše pod kontrolou, svět se mu nevymyká z rukou. Boží slovo drží, platí. Mimo jiné i v tom, že drží pohromadě celý systém vesmíru, jehož součástí je i naše země. Ještě stojí, vyznává starověký pisatel. My dnešní, vědou políbení, musíme o své planetě vyznat ještě něco daleko silnějšího: Naše země visí! Visíme spolu s naší planetou ve vesmíru a je to stabilní, bezpečné. I dnes ráno jsme se probudili s důvěrou, že se Země nevychýlí ze své oběžné dráhy. Ať už řekneme s žalmistou „stojí“, ať už to vyjádříme slovníkem populární astronomie: „visí“ (dokonce „točí se!“), všichni bychom se nakonec měli shodnout na tom, co Písmo nazývá bázní před Hospodinem, úctou, důvěrou k němu.
Boj se Hospodina, celá země, všichni obyvatele světa, žijte v jeho bázni.