Jako děti jsme byli vedeni, abychom šli poprosit své rodiče za odpuštění, když jsme něco provedli. Nebyla to lehká cesta, jít, prosit za odpuštění a hlavně uznat svou chybu. Ale když se to realizovalo, doslova a do písmene se v duši rozhostil klid a mohli jsme normálně fungovat a žít. Jak často prosíme za odpuštění našeho nebeského Otce? On skutečně odpouští a naše hříchy nepřipomíná. On slyší naše prosby. V Žalmu 79,8 je napsáno: „Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni.“ Jaká úleva, nový vztah, nic není mezi námi. Vše je odpuštěno. Kdo je v Kristu, je nové stvoření.
Pane, radujeme se, že k tobě můžeme přicházet a přijímat odpuštění. Radujeme se, že nám naše hříchy nepřipomínáš.