Pána Boha ctíme, když věříme jeho slovu. Ctíme ho chválami ve společenství církve. Ctíme ho, když se modlíme a postíme. To všechno se ale může stát jen prázdnou náboženskou formou bez skutečné proměny našeho srdce. Modlitbu Páně můžeme znát nazpaměť, apoštolské vyznání víry recitovat, jako když bičem mrská, ale co když do naší blízkosti přijde člověk, který potřebuje pomoc? Jsem rád, že mnohé sbory otevřely svoje dveře pro válečné uprchlíky z Ukrajiny. Věřím, že jsme jako církev v této zkoušce milosrdenství obstáli. Ovšem lidi, kteří vedle modlitby potřebují i naši praktickou pomoc, budeme mít mezi sebou neustále.
Pane Ježíši, děkujeme ti, že k nám přivádíš potřebné a učíš nás tak projevovat víru nejen slovem, ale i milosrdným skutkem.