Kristus se za nás obětoval, aby nám všem otevřel cestu k věčnému životu. Víme, jak důležitý je domov, jak je krásné mít se kam vracet. Křesťanství nás neučí jen vyrovnávat se s faktem smrti, je to především výzva k víře, že nikoli smrt, ale živý Bůh je posledním Pánem člověka. On má moc převádět ze smrti do života, na věčnost. Pod tuto moc se však máme stavět už v tomto pozemském žití, a to ve chvílích veselosti i ve chvílích smutku a soužení. Je dobré děkovat za vše a za všechny, které kolem sebe máme, zvláště pak za ty, kdo po příkladu Ježíšově projevují slitování, dokáží odpustit a dávat novou šanci. Lidský život je mnohdy velikým dobrodružstvím, ale Otcova náruč je připravena.
Bože, co ti mohu dát? Stavím se pokorně pod tvou moc.