Ano, v životě jsou chvíle, kdy máme proč Pánu Bohu jenom děkovat. Kdy můžeme být vděční za pevné zdraví, za to, že se daří nám i našim blízkým, za to, že jsme, jak se zdá, na dobré cestě. Ale… Kolik takových ryze vděčných chvil v životě zažijeme? Kdy se poštěstí, že jsme zdrávi my i naši blízcí? Kdy nemáme žádný důvod ke smutku? Kdy neděláme žádné chyby? Myslím, že takových chvil moc nebude. Zdá se mi proto, že nás žalmista nezve k vděčnosti, která je založena na perfektním zdraví, absenci smutku nebo na každodenním rozhodném chození po stezkách Hospodinových. Zve nás spíše k vděčnosti navzdory tomu, že naše životy lavírují na hraně smrti, smutků i přešlapů.
Pane Bože, prosíme tě, nauč nás vidět záchranu, radost a přímou cestu ve všem, co prožíváme. Ty sám nás braň, potěšuj a doprovázej.