V předcházejícím verši říká Bůh Izraele svému lidu: „Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.“ On je pravý a živý Bůh, protože se svým lidem mluví, oznamuje mu skrze proroky předem, co se má stát, a jeho slovo se svým časem naplní. On je pravdomluvný, zatímco modly jsou buď němé, nebo svým ctitelům nabízejí falešné naděje. Když Pán Ježíš vypráví podobenství o pleveli mezi pšenicí, chce mimo jiné naznačit, že pravé slovo Boží a podvody toho Zlého budou na tomto světě trvat spolu až do konce věků a my lidé to musíme snést. Co je z Boha, to se pozná podle plodů, ale soudit mezi pšenicí a plevelem bude při žni sám Spasitel skrze své anděly.
Hospodine, ty jsi od vysvobození z Egypta učil svůj lid Izrael, že v tobě má jediného Boha, který má moc nad přítomností i budoucností, nad úrodou polí i nad vítězstvím v boji, a že se nemusí pojišťovat cizími bohy. Uč i nás spoléhat jen na tebe a na tvé slovo.