Žalmistovu vděčnému vyznání předchází věta: „Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení.“ Ano, život není peříčko a ani Bible nám to neslibuje. Těžké chvíle přicházejí na každého z nás. Ale také platí: Bůh dopustí, ale neopustí. Žalmista má zkušenost, že na Boha se může spolehnout, že jej vždy i z propasti přivede nazpět a zahrne jej útěchou, za což mu náleží vděčnost a chvála. Čteme dokonce i o zázraku, kdy mrtvý chlapec začal opět žít. To už se dnes ale neděje, můžeme namítnout, to dokázal jen Ježíš, když byl ještě mezi lidmi. Ale vždyť Ježíš zachránil před smrtí nás všechny! A proto „má ústa budou každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.“
Prosím, Pane, ať neztrácím víru a nepřestávám tě chválit.