Ačkoli pociťujeme takovou bolest, utrpení a úzkost, že se nám zdá, jako bychom nedokázali myslet na nic jiného krom toho, jak nám je a co cítíme, přesto máme tuto bolest co nejdříve lehce překročit a nepovažovat ji za nic. A proč? Protože Bůh chce, abychom pochopili, že známe-li ho a milujeme a ctíme ho v posvátné bázni, dojdeme spočinutí a pokoje. A budeme se radovat ze všeho, co dělá. Pochopil jsem ve vší pravdivosti, že naše duše nikdy nenajde pokoj ve věcech světa, ale když prozkoumá všechny stvořené věci a najde sebe samu, nesmí zůstat hledět na sebe, ale má se kochat pohledem na Boha, svého Stvořitele, který žije v našem nitru. On přece řekl: "Nebudete přemoženi." Bůh chce, abychom měli tato slova na mysli a byli vždy pevní ve víře, jak ve smutku, tak v radosti.
Lásky plný Bože, děkuji za každý den, kdy mě naplňuješ svou neutichající radosti.