Nedávno jsem četl větu, že lidé ve stejné věci mohou vidět buď překážku, nebo příležitost. Máme před sebou nádherné Boží ujišťění, že Bůh se o nás stará. Všecko dopředu připravil, aby to dobře proběhlo. Jak jsme schopni stále víc nahlížet do procesu vzniku života, musíme stále víc nad tím žasnout. Děje se to bez našeho zasahování. Když však v dospělosti naši důvěru vyzkouší Bůh tím, že nám svěří možnost rozhodování, zda budeme svůj život řídit sami, nebo ho vrátíme Bohu, stává se z toho kámen úrazu. Skutečně dokážeš odevzdat starosti svého života do jeho rukou, aby se o ně postaral tak, jak to dělal ještě v tvém zárodku?
Pl 3,51-62 * Mt 27,57-66