Žalmistova výchozí situace byla těžká, protože měl proti sobě pachatele bezpráví. Proto prosí Hospodina, aby jim odplatil podle jejich skutků (vv. 1-5). Pak jásá, že se nemodlil nadarmo. On je slabý, ale Bůh "je jeho síla a štít," který ho chrání a dává mu bojovat. To ho naplňuje radostí: "Na něj se spoléhám" (vv. 6-8). Ale svůj chvalozpěv končí opět prosbou, a rozšiřuje ji na celý Izrael: "Zachraň, Hospodine, svůj lid, požehnej svému dědictví, buď jejich pastýř a nes je navěky!" (v. 9). To je příklad i pro nás: Nedej se přemoci různými bolestmi a vyprošuj si stále větší milost. To má Bůh rád! Prázdné ruce naplňuje.
Iz 43,8-13 * Př 14,29-34