Kdo Boha chválí, získává docela novou životní perspektivu. Jako by do tmavé místnosti najednou zazářilo jasné světlo. Najednou vidím a mohu se správně orientovat. To je zkušenost toho, kdo chválí Boha. Chválit Boha znamená přemýšlet a mluvit o tom, jaký Bůh je, co krásného a nádherného stvořil. Přemýšlet a mluvit o jeho milosrdenství a věrnosti, od rána do večera, i v noci. Bůh není odkázán na naši chválu. Nemá narušené sebevědomí, které potřebuje vylepšovat naší chválou. My ho ale chválit potřebujeme. Kdo Boha chválí, dělá z něho střed svého světa. A do světa, jehož středem je Bůh, můžeme správně zasadit i sebe sama a všechny ostatní věci.
Chválím tě, můj Pane a Bože, chci žít svůj život jako chvalozpěv.