Odpuštění a smíření. Oba dnešní texty spojuje důležitost a síla odpuštění. Potřeba odpuštění nám nejsilněji rezonuje právě v Kristových výrocích v evangeliu podle Matouše. Po modlitbě Otče náš přidává Pán Ježíš vysvětlení páté prosby modlitby (odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům), a tím zdůrazňuje její důležitost. Modlitba je součástí silně působivého Kázání na hoře, po jehož vyslovení lidé žasli nad Ježíšovým učením. Trvalý dojem kázání naznačuje i nedokonavý čas v původním textu - zástupy byly a zůstaly ohromeny. Odpuštění je obvykle zdlouhavý proces. Skutečné smíření nemůže nastat v atmosféře nepokoje a netrpělivosti. Přesto, že dokážeme přijmout odpuštění od Boha a odpustit sami sobě, často bývá odpuštění druhým tím nejtěžším. Hořkost však ničí náš vztah k Bohu a brání nám přijmout i odpuštění pro sebe. Proto poslechněme výzvu: "Buďte mezi sebou snášenliví a odpouštějte si navzájem" (Ko 3,13 B21). Nechť vám Pán pomůže odpustit.
J 7,1-13 * 1K 4,14-21