David na útěku, pronásledován Saulem - tak vidí situaci, v níž tento výrok zazněl, nadpisek celého žalmu. Z nás ovšem málokdo v takové situaci byl a doufáme, že ani nebude. Ale že jsme si přáli utéci se do Božího azylu, když nás přepadla úzkost o život vlastní nebo našich blízkých, přemohla ta či ona starost, nebo, budiž žalováno, jsme klopýtli na cestě víry a následování, to asi zná nejeden z nás. Ten Boží azyl je tu (a na řadě dalších míst v bibli) líčen poetickým obrazem ptačí matky, která svými křídly chrání mláďata před nepohodou a nebezpečím. Bývá nám, mláďatům, dobře a bezpečno, když nás tato křídla přikryjí. Vězme tedy: Před Bohem utíkat nemusíme, ani nemůžeme. Ale k Bohu se utíkat smíme. A kam se utíkat? Tam, kde zní Boží slovo, do společenství, kde se zvěstuje plné evangelium.
Pane Bože, děkujeme, žes nám dával své Slovo jako útočiště a ještě dáváš. Prosíme, abychom neztráceli důvěru, že se k tobě utíkat smíme a můžeme. Amen.