Konec poroby ohlašoval kdysi prorok Izajáš babylónským zajatcům, troskám Božího lidu. I my troskotáme. Možná se stalo něco, co náš život převrátilo naruby, a z toho, co bylo vzácné, zůstaly jen ruiny. Možná jsme ztroskotali ve vztazích. Možná jsem ztroskotala v zápase s pokušeními. Možná že se po nějakém otřesu či opakovaném neúspěchu ocitla v troskách moje víra. Evangelium zvěstuje, že Bůh sám do těch trosek víry a opravdového lidství sestoupil. Náš Spasitel Ježíš se mezi těmito troskami narodil. Aby nás z nich vysvobodil a pozvedl. Ta zpráva o záchraně musí znít dál, nejen někde v intimním ústraní modliteben a kostelů, nýbrž před zraky všech, na veřejnosti, v oblasti rizika. Před cizími. Je to úkol a poslání Ježíšových svědků.
Kéž by se i nám dostala tahle stará, a přece nově dobrá zvěst až do nohou, rukou a úst, aby ji i další mohli osobně poznat jako líbeznou a osvobozující.