Je to stejné, jako když si malé dítě hraje s legem a volá rodiče: "Pojďte se podívat!" Chce ukázat, co postavilo, jak je šikovné, a těší se, že bude pochváleno. Není v tom žádná pýcha, jen docela přirozená a krásná potřeba sdílet svůj život s těmi, kteří ho přivedli na svět. Načež rodiče přijdou, ocení dílo a jsou na své dítě náležitě hrdí. Za dětskou dovedností navíc tuší dovednost dospělého jedince, který jednou založí firmu, složí symfonii, zasadí strom a přivede na svět vlastní dítě. Nakonec rodiče svému dítěti řeknou: "Až zase něco pěkného postavíš, znovu nás zavolej!"
Takto Pán Bůh vyzval svůj izraelský lid: "Až všechno v zaslíbené zemi uděláte, volejte k Hospodinu, který na vás shlédne z nebe." Protože teprve pohled Hospodinův přináší to pravé požehnání a dokonalou radost na nebi i na zemi.
Pane, shlédni na náš život, žijeme-li správně, a požehnej nám.