Když Hospodin povolal Abrama a jeho rod na cestu do země, kterou mu zaslíbil, utvořil z něho cestou během let velké národní společenství, jež museli brát vážně všichni kolem. V jeho středu mohl člověk poznávat a uctívat živého Boha, nikoliv marně poletovat od jedné modly k druhé. Dozvěděl se, že být člověkem znamená plnit Boží vůli, a dostal na pomoc desatero. Abram se po cestě stal Abrahamem, a když prošel těžkou zkouškou víry a neodepřel Hospodinu svého jediného syna, dostal od Boha požehnání velikého rozmnožení svého potomstva. Bůh však nezapomněl ani na ostatní a požehnal všem lidem ve svém Synu. V něm bude napraven i pád prvních lidí a člověk i svět budou znovu takoví, jaké je Stvořitel zamýšlel. Když dnes zpřítomňujeme tyto naděje a očekáváme završení spásy, stáváme se jeho součástí. I v naší službě zde ve světě se tak uskutečňuje toto dávné požehnání.
Tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.