Životní zkoušky dopadají na každého člověka, nás křesťany nevyjímaje. Už odmalička jsme zkoušeni rodiči a pak se k tomu přidá škola, která často zkouší nejen naše znalosti, nýbrž i trpělivost. A v církvi, není-li nám lhostejná, zažíváme něco podobného: setkání s druhými, kteří nejsou vždy podle našich představ; ani my nevyhovujeme zase vždy jejich kritériím. Toto potkávání se stíny druhých i se stíny vlastními často pálí na duši a neseme je nelibě. Přesto jsou to nezbytné kroky na cestě k lidské zralosti a dospělé víře. Musíme zkrátka jako to stříbro roztát, aby v nás shořela nepravost a abychom mohli být ryzí.
Bože, dej mi trpělivost, abych přestál zkoušky života, a zároveň prosím dej, ať zkoušky vnímám jako příležitost k očišťování, abych dosáhl ryzí dospělé víry.