Ve chvíli, kdy malý Izák uslyšel větu "Dotazujte se mne a budete žít!", zajásal. Byl zvídavý i upovídaný, a tak se neustále svého stařičkého věhlasného učitele na něco ptal. "Kdy? Kde? Co? Jak? Na to všechno se chci zeptat svého Boha!" hlasitě volal k nebi. Jeho učitel však jen nesouhlasně vrtěl hlavou: "Na tyto věci se ptej lidí. Pro Boha si ponech lepší otázku." "Jakou?" zeptal se udiveně Izák. "Boha se ptej: Proč? Ale než se zeptáš, musíš ujít ještě dlouhou cestu." Izák udiveně povytáhl obočí: "Chci se zeptat hned!" Učitel se chápavě usmál: "Nečteš pozorně; v textu se nemluví o obyčejném ptaní. Je tam hebrejské sloveso daraš, které znamená také pátral, bádal, dychtil. Jen to je cesta k Bohu, kterého se chceš ptát." Učitel podal Izákovi Písmo: "Tímto způsobem hledej odpověď." A pak spolu o textech Písma hovořili dlouhé hodiny ještě mnoho dní a let.
Pane, prosíme tě, otevři naše ústa a srdce, abychom po tobě neustále pátrali, dychtili a dotazovali se tě.