Mojžíš má před sebou nadlidský úkol. Rozumíme mu, že se mu nechce a jako tonoucí se chytá stébla: Co má v Egyptě říct, až se zeptají, který že Bůh ho posílá a jak se vlastně jmenuje? Odpověď si pamatoval celý život. Nemůžeme si Hospodina označit a strčit do kapsy jako užitečnou pomůcku. Poznáváme ho tehdy, když se nám on zjevuje, když poodhalí roušku. Mojžíš dostává ujištění, že s ním mluví svatý Bůh, který se dal poznat otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Ten věrný, pravdivý a pečující o svůj lid. To mu musí stačit, to samo o sobě už je až dost. Mojžíš by asi záviděl, kdyby slyšel to, co později slyšel Filip od Pána Ježíše: "Kdo vidí mne, vidí Otce." Příchodem svého Syna na svět nám Pán Bůh ukázal jednou provždy svoji pravou tvář.
Pane, otevři nám oči, ať vidíme, jak úžasný jsi Bůh.