Asi každý z nás, nebo alespoň většina z těch, kdo odevzdali svůj život plně Bohu, zažil někdy jeho nadpřirozený dotyk, pocítil moc jeho přítomnosti a plnost Ducha - jako Izajáš a Ezechiel a další. Něco, co skoro nelze popsat slovy. Radost, posvátnou bázeň a nádheru Boží přítomnosti. A když přijdou všední dny života Ježíšova učedníka, chybí nám to. Zažíváme šeď všedních dnů a chtěli bychom "to něco", to nadzemské, euforii průhledu do Boží reality, vrátit zpátky. A zjišťujeme, že si to nelze vynutit. Že si to nemůžeme přivolat, kdy sami chceme. Ale můžeme "hledat Boží tvář". Modlit se, chválit a volat k Bohu, aby nás povzbudil a dal nám okusit svou moc. On to udělá. Pravděpodobně ne tehdy, kdy to budeme čekat, ale přijde ke svému milovanému dítěti. A ukáže mu, že je Pán a Tvůrce vší krásy a slávy.
Stvořiteli a Pane, dotkni se mého srdce! Dej mi znovu prožít nadzemskou radost své přítomnosti!