Někdy mě napadá otázka, k čemu je dobré modlit se za denní chléb, když ho budeme mít i bez té modlitby. Můžeme sice myslet na eventualitu hladomoru, ale i kdyby přišel, stejně by nám ta modlitba nevyrobila víc jídla, než by měli lidé kolem. A přesto, nebo právě proto je nezbytné učit se modlit za denní chléb. Především je to naše osobní vyznání vůči Bohu jako původci všeho: „Uvěřili jsme, Hospodine, že možnost dobývat chléb ze země dáváš ty sám. Nevznikla z ničeho ani díky někomu jinému.“ V tak banální a fungující maličkosti se skrývá připomenutí, že naprosto celý náš svět a celý náš život je od Hospodina a smysl mu dává opět jen on sám.
Otče náš, děkujeme ti, že nám každého dne dáváš mnohem víc než jen chléb.