Vnitřní svět našich pocitů a nálad se podobá hladině horského jezera. Někdy se ve zčeřených vlnkách odráží slunce a lze dohlédnout až na písčité dno. Jindy hladina ztemní a ztěžkne, aby se pak pod náporem větru vzdula do zpěněného příboje. Jezero se mění, hory kolem však strmí do výše a vzdorují všem proměnám počasí. Takto vytrvale pozvedá své ruce David. Na začátku citovaného žalmu se přiznává k tomu, že Hospodina nemá na dosah. Hledá jej, žízní po něm. Není plně uspokojen, přál by si mít život jinak naplněný. Ale je rozhodnut, že bude Bohu děkovat po celý život, v přízni i nepřízni. Vděčnost není dobrý pocit, ale dobrý postoj. Je to postoj člověka vztahujícího vše, i své neúspěchy či očekávání, k tomu, který nás miluje.
Bože, děkuji, že ti není lhostejné nic, co mne trápí.