Josef svého druhého syna, který se mu narodil v Egyptě, pojmenoval Efrajim, to znamená „prašná země“. Jméno jednoho pokolení izraelského lidu je tak vyznáním i zaslíbením. I v prachu, i v poušti, i v utrpení, i ve smrti je Bůh pramenem života. Právě dnes toto slovo nabývá zvláštního významu. Ježíš Kristus jako pšeničné zrno umírá a je pohřben. Jeho utrpení a smrt však nejsou beze smyslu. Nejsou prohrou, pádem do nicoty. V jeho stopách vytryskly prameny živé vody. Naše utrpení a smrt Bůh proměňuje v náš podíl na Kristově utrpení a smrti. V radosti, v naději, ale také v utrpení a ve smrti jsme a budeme Kristu podobni. Umírání a smrt budou posledním krokem našeho znovuzrození v Ježíši Kristu.
Chválíme tě, náš Stvořiteli, že i v nejhlubší temnotě jsi v Kristu rozsvítil světlo života.