Během oné očistné přísahy se Jób jakoby ospravedlňuje, nevěda, proč je tak zkoušen a týrán. Že by přece jen v něčem chyboval nebo hřešil? Je-li Bůh spravedlivý, nemůže u svého služebníka dopustit tolik zla a utrpení! Kniha Jób nám nedává odpověď na otázku po příčině utrpení, což je dobře. Bůh ví o všem, o mých omylech, přestupcích, ale také o tom dobrém, co je ve mně a působí kolem mne. Já mohu srdcem, duchem a duší odpočívat v jeho náručí, a přece doufat v něho. Jsem omilostněný hříšník, odsouzený k naději na všenápravu.
Pane, už nebudu pitvat své srdce. Nejsem soudcem ustanoveným nad sebou. Tvoje všeobjímající milost nám stačí.