Bůh nás neopouští, ale může od nás odvrátit svůj zrak - a my pak zpytujeme svědomí, zda to bylo také pro naše hříchy. Jeruzalém padne a Boží lid je odvlečen do vyhnanství. Žalmista volá o pomoc, prosí: Ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni. Prosí o zachování života pro celé společenství, jehož existence je ohrožena. A vyznává jeho víru v Boží přízeň. Jenom víra nás může zachránit před zmarem. Že Hospodin dopustí, ale neopustí, že nás, své neposlušné děti, nevyloučí ze svých zaslíbení, že nás miluje otcovskou láskou. I my z pohanů ho smíme vzývat jako Otce - pro našeho Pána Ježíše Krista.
Otče náš, zachovej nás ke své větší slávě jako svědky tvého Syna Ježíše Krista.