O jeden verš výše čteme: „Toto ti bude znamením: V tomto roce budete jíst, co vyroste samo, i druhý rok to, co samo vzejde, ale třetí rok sejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich plody.“ Lze tu vnímat narážku na ustanovení Lv 25,1-7 o odpočívání země, jež neznamená chudobu, ale dostatek i v roce, v němž není obdělávána. Byť bude země ležet dva roky ladem, znamení, jež zpečeťuje ohlášené slovo o záchraně, spočívá v tom, že přesto bude dostatek, a to bez lidské práce a bez lidského přičinění. Pozůstatku lidu z Jeruzaléma a těm, kdo hledali útočiště na hoře Sijónu, patří budoucnost. Ručí za to Hospodin, který žárlivě střeží svou čest i svůj lid. Důležité je být zakořeněn v Bohu, tehdy člověk neuschne a vydá ovoce v pravý čas.
Pane, děkujeme, že nikdy neuhasíš doutnající knot.