Být křesťanem, znamená zůstat navěky dlužníkem. A to nikoho neláká. Teprve, když si nechám odpustit a vysvobodit, stávám se člověkem, jakým mě Pán Bůh stvořil. A teprve tehdy také mohu být opravdu šťastný, protože už si na nic nehraji, nic nepředstírám a jsem tím, kým opravdu jsem. Hříšníkem, kterému byla dána milost. Prachem, nad kterým se Bůh slitoval. Člověkem, který se už ničeho nemusí bát. Nepotřebujeme žádné náboženské prostocviky a zaručené metody. Žádné padání, křičení, klekání ani žehnání nebo vytržení. Nebojme se ani my věřit tomu, co nám Bůh slíbil. Žádný z nás není hoden Boží pomoci. Ale na tom, co nám Bůh slíbil postavme svůj život a naději. To stačí, abychom se již ničeho nemuseli bát. Pane Ježíši Kriste! Děkujeme ti, že jsi nám všem řekl jasné slovo. Díky tobě věříme, že budeme vysvobozeni ze všech svých trápení a úzkostí. Ani jeden z nás si to nezaslouží. Všichni jsme tě opustili a zklamali. Ale ty nám přesto zůstáváš věrný a počítáš s námi ve svém království. Díky, Pane, za tento slib a jistotu. Amen.
Ef 5,15-20 * Mt 11,1-19