Moudrost stáří – to je slovní spojení, které se nám často zdá téměř jako klišé, zejména pokud jsme sami ještě v rozpuku mladosti. Písmo ale vysoce hodnotí tradici předávanou z generace na generaci. Možná proto, že je to právě taková tradice, která naší mladické nerozvážnosti dokáže nastavovat zrcadlo a která může působit jako kotva i v rozbouřených vodách přítomnosti. A neplatí to jenom pro naše vlastní životy a naše vlastní rodiče a prarodiče, od kterých se toho můžeme naučit víc, než si přiznáváme. Platí to i pro církve a církevní společenství. Každé z nich si nese neviditelné dědictví těch, kteří s upřímností vyznávali Boha před námi, a z jejich víry a naděje můžeme často přímo nebo nepřímo čerpat i my. Stačí jen chtít.
Bože a Otče, chceme ti děkovat za všechno dobré a požehnané, co jsi nám přinesl skrze naše vlastní rodiče.