„Ráno moudřejší večera,“ praví staré lidové moudro. Nevím, zda jej lze uznat za vždy všeobecně platné. Dnešní ráno, zvané velikonoční, jej však zcela jednoznačně potvrzuje. A to nejen coby lidové moudro, ale i coby plnou moudrost Boží. „Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy“ (1K 2,8). A tak večer plný bolesti, utrpení, umírání a smrti vystřídalo ráno Kristova vítězství a lidské radosti, neboť jak zaslíbil již kdysi dávno Bůh svému lidu na poušti, přes veškerou neposlušnost, nevěru, hřích, on sám šel a zůstal se svým lidem a dával mu odpočinutí. Ani na Golgotě ho neponechal samotný a opuštěný. Zůstal s ním i v té nejtemnější ze všech nocí.
Zůstal s ním a zůstává s námi všemi, abychom mohli uslyšet: „Já jsem živ a také vy budete živi.“
Děkujeme ti, Pane, že neustále kráčíš s námi, že nás neopouštíš a že u tebe můžeme nalézat odpočinutí svým duším.