Bible představuje Boha jako neohrozitelného krále. V evangeliích však o něm čteme jako o obyčejném člověku, poddaném. Je jako moudrý princ z pohádky, který zatím přišel inkognito, aby poznal skutečné lidi, jejich strasti i radosti, jejich dobré i zlé srdce. Král v přestrojení není špatný pohádkový motiv. Vyjadřuje zájem prostý populismu. Bůh má o své poddané strach. Nechce, aby se mu odcizili, bojí se, aby neztratili domov (L 15). Liduprázdné království je smutná představa. Poddaní by měli milovat svého krále, myslet na něj, povídat si s ním, respektovat jej a poslouchat. V Kristu proto poznáváme nebeského krále jako tatínka, který se vydává mezi své poddané, mezi své děti.
Bože můj, Králi, Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.