Když procházíme obdobím vzdoru, nelze s námi moc vyjít po dobrém, popovídat si. Vidím to na dětech. Během období vzdoru nechtějí nikoho poslouchat, stále se jim něco nelíbí. Stavějí se na odpor našim slovům. Když jim připomeneme, že by se neměly takto rozčilovat nebo vzdorovat, ve vzteku tvrdí, že ony to nedělají. V dnešním verši jsme těmi vzdorujícími my. Možná se nám to nelíbí, ale dejme si „ruku na srdce“: jsme někdy v opozici proti Božímu jednání nebo myšlení? Přestože se nám může zdát, že Hospodin někomu straní a na nás zapomíná nebo nás neposlouchá, pravda je jiná. Hospodin je spravedlivý a svrchovaný a vidí nás. Přesto se k nám sklání i dnes.
Pane, děkuji ti za tvou spravedlnost, ale také za lásku a trpělivost, kterou se mnou máš. Prosím, pomoz mi, abych se nenechala v rozhodování ovlivnit svými zájmy, ale snažila se vidět danou situaci z tvé perspektivy.