Touhou křesťanů je sloužit svému Otci celým srdcem, věrně a horlivě. Není však možné na jedné straně sloužit Bohu a na druhé být nepoctivý v jiných oblastech, kde třeba nejsme tolik na očích. Přichází mnoho pokušení, kterým někdy neodolají ani ti „silní“ mezi námi. Počítáme s tím, že Bůh omlouvá naše švindly? Že služba Kristu snad přikryje malou daňovou loupež? Jak se mu asi líbí mé nečestně nabyté peníze, které dávám do nedělní sbírky? Jakou radost má z mých desátků, o které jsem ošidil „císaře“? Bůh přece nemůže zapřít sám sebe. On zůstává věrný, i když my jsme nevěrní. Buďme v této oblasti opatrní, Pán Bůh nepotřebuje naše nepoctivé dary. On je a zůstane tím, jenž miluje právo a jehož soud je spravedlivý.
Pane, ty znáš oblasti, kde mi hrozí nebezpečí; prosím, neuveď mě v pokušení.