Žalm začíná vypsáním výběrového řízení na Hospodinova velvyslance. Nejde o jednoduchý úkol: každý velvyslanec musí věrohodně svědčit o svém vládci, jinak riskuje neúspěch své mise a někdy i ztrátu života. Zkušenost učí, že jediné věrohodné svědectví může vydat jen svědek, který se s bohatýrem, jehož slávu má hlásat, osobně setkal. A v tom je problém. Kdo může tvrdit, že přežil pohled na Hospodina? Vždyť i Mojžíš si zakryl oči, když kolem něj procházela Hospodinova sláva. Zdá se, že podmínky konkurzu jsou připraveny pro jediného člověka, který je tak čistý, že se bude rovnat Adamovi v ráji, a proto bude moci o svém setkání s Hospodinem pravdivě svědčit. Tímto mužem byl Ježíš, s nímž se setkali apoštolové a od nichž můžeme jejich pravdivé svědectví skrze dar víry přijmout i my. Dar víry dává sílu stát se pravdivými velvyslanci, hlasateli Boží moci a slávy. Otázkou je, zda o tento vzácný dar opravdu stojíme, anebo zda nám jde více o dary, které lze co možná nejlevněji koupit v supermarketech.
Hospodine, dej, ať tvůj dar víry přijatý skrze Ježíše Krista nevyměňujeme za zbytečnosti, které lze koupit kdekoli. Amen..