Ať prožíváme cokoli, můžeme se vždy radovat z Boží přítomnosti. On je jako slunce. Svítí neustále, ale ne vždy ho vidíme. Když se od něho odvrátíme nebo se mezi ním a námi objeví tmavý mrak okolností a hříchu, prožíváme noc zoufalství, bezradnosti a osamění. Díky oběti Pána Ježíše můžeme i tehdy směle přistoupit k nebeskému trůnu. Opona, která člověka oddělovala od nebeského Otce, byla díky Golgotě protržena. Plně platí pozvání Pána Ježíše: „Žízní-li kdo, pojď ke mně a napij se.“ Zvlášť intenzivně můžeme prožívat Boží blízkost při studiu Bible, kdy si uvědomujeme, že nejenom čteme knihu, ale že to s námi vlastně hovoří sám Pán. Slovo se stává tělem a my mu otevíráme své srdce.
Děkuji ti, Pane Ježíši, že mohu mít společenství s tebou.