Vzbudili jsme se do Zeleného čtvrtka. Mnozí lidé v tento den jedí špenát a mají za to, že tak toho v tento velikonoční den udělali dost. Ne to, co ústy vchází, ale co z úst vychází, znesvěcuje člověka. Jak často slyšíme: „Já v něco věřím.“ Už ve Starém zákoně slyšíme jasně: Jde o konkrétního Boha, ne o „nějakého“ stvořitele. Jde o velice konkrétní Boží osobu, která má jméno. Je to Bůh Jákobův. Můžeme se na tohoto Boha Stvořitele spolehnout? Věříme mu? Nebo se snad domníváme, že jeho požehnání nepotřebujeme? Chce to pokoru.
Druhý text z Matoušova evangelia nám jasně vysvětluje, že to, co v neděli prožíváme při večeři Páně, není pouze liturgický úkon, ale naplnění slov Pána Ježíše, vyslovených předtím, než přišel Velký pátek.
Bože, dej, abych si uvědomoval hloubku liturgického úkonu a s lítostí prosil o odpuštění hříchů.