Prorok Sofonjáš se svým vystupováním podílel na tom, že se z mladičkého krále Jóšijáše nestal stejný modlář a bezbožník, jakými byli jeho děd Menaše a jeho otec Amón. Když velekněz Chilkijáš nalezl v chrámě knihu Zákona, nechal si ji Jóšijáš přečíst. Jako pravý syn Davidův se upřímně zhrozil, jak Hospodinovo rozhořčení dopadne na Jeruzalém i na celý lid za to, že neplnili, co je v ní psáno. Když Hospodin viděl jeho upřímné pokání, rozhodl se prodloužit svému lidu lhůtu milosti. A proto prorok vyzývá k radosti a jásotu, který je jásotem omilostněných hříšníků, nad nimiž Hospodin zrušil svůj soud. Apoštol Pavel navíc říká, že pro Kristovu prolitou krev mohou být omilostněnými hříšníky nejen Izraelci za vlády zbožného krále, ale také pohané, kdysi vzdálení Bohu. On zvěstoval pokoj všem – dalekým i blízkým, neboť jedni i druzí patří k Boží rodině.
Náš Pane, dej, ať se umíme radovat radostí omilostněných hříšníků a hříšnic a nestydíme se za to, že jimi jsme.