Včera měl člověk děkovat, a dnes může sotva mluvit? Kontrast mezi člověkem a Bohem je velmi tajuplná záležitost. V této souvislosti se mi vždy vybaví barokní báseň od Bedřicha Bridela „Co Bůh? Člověk?“ Člověk je jen jedním z tvorů stvoření a na rozdíl od zvířat, rostlin nebo hor je schopen hříchu. Bůh je absolutní původce veškeré krásy i radosti. Přesto člověk Hospodinu stál za to, aby se jím v Ježíši z Nazareta stal, zcela a se vším, co k tomu patří. Toto Boží ponížení není možné nikdy plně pochopit. I tak dává důvod k tomu, aby člověk mohl Bohu upřímně a odevzdaně v Duchu svatém věřit. Víra, kterou prožívá každý svým jedinečným způsobem, potom otvírá možnost, aby člověk s Bohem bez obav rozmlouval.
Hospodine, tvá je krása i radost, moje jsou starosti a žal; i tak vím, že jsi se mnou.