Nacházíme se v srdci jednoho z nejdůležitějších okamžiků ve vztahu mezi Bohem a starověkým Izraelem – obnovení smlouvy na hoře Sínaj. Předchozí kapitoly popsaly dramatické události: přijetí Zákona, modlu zlatého telete, Boží hněv a Mojžíšovu vroucí přímluvu za lid. První desky smlouvy, psané prstem Božím, byly v hněvu rozbity. Zdálo se, že vztah, který Bůh tak milostivě navázal se svým vyvoleným lidem vyvedeným z egyptského otroctví, je nenávratně poškozen. Avšak Bůh ve svém nesmírném milosrdenství a věrnosti dává Izraeli druhou šanci. Mojžíš je znovu povolán na horu, tentokrát s novými kamennými deskami, které vytesal sám. V tomto kontextu Hospodin trvá na své smlouvě. Parafrázuji: „Můj milý příteli – Mojžíši, Martine, Aničko, všichni lidé, se kterými sdílíš společný životní prostor, poznají, jak konám a že já jsem Hospodin.“
Hospodine, kéž svým působením nebráníme tomu, aby ses představil lidem kolem nás jako živý Bůh a Pán.