Bůh jednou stvořil svět a od té doby ho ponechal sobě samému. Tak si to můžeme představovat. Žalmista nám však říká něco jiného: Bůh volá svět každý den, každý den, neustále. Neopustil svět po stvoření. Naopak: stvořil svět právě ve své svobodě, aby byl v tomto světě. Není mu lhostejné, co se zde děje. Jeho slovo se obrací k jeho lidu Izraeli. Ten by nemohl žít sám o sobě. Sami bychom nemohli žít ani my, kdyby nám Bůh neposlal své slovo. Těm, kdo mu naslouchají, dává Bůh dar být jeho dítětem. A má pro ně úkol: předávat toto slovo, toto evangelium Ježíše Krista dál, aby ho stále více lidí na světě slyšelo znovu a znovu.
Pane, náš Bože, buď i nadále se svým světem a s námi, nadále k němu volej a posílej nás do svého světa jako posly tvé dobré zprávy.