Boží lid sešel z cesty. Porušil smlouvu, kterou mu daroval Bůh. Nevydrželi to s nezobrazitelným Bohem a udělali si pověstné zlaté telátko, aby se před ním klaněli Hospodinu. Mojžíš je znovu pozván na horu a tam se modlí za bloudící Boží lid: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost…“ Tvá přítomnost, doslova „tvá tvář“. Před tvou tváří se vyjevuje náš hřích. Nebývá pro nás lehké prodlévat před tvou tváří, ale bez toho je všechno mnohem těžší. Proto Mojžíš říká: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost…“ Jsme nedokonalí. Nemáš to s námi, Pane, lehké, ale neodcházej od nás. Buď s námi. Jdi před námi. Jdi za námi. Buď s námi. Víme, že nejde o cestu ani o nic jiného, nýbrž jen o tebe samého.
Chceme být s tebou. Kdybychom neprožili tento den s tebou, jaký by to mělo smysl?