Boží slovo nebo pobídku ke změně, kterou máme ve svém životě učinit, nevnímáme většinou za pochodu, v hluku okolního světa. Abychom vnímali Boží slovo a mohli přijmout vyvolení k nějakému úkolu, musíme se zastavit. Je třeba ustat v pohybu tam, kam si myslíme, že jdeme, a otevřít se působení shůry. Otevřít se možná něčemu úplně novému, neznámému, pro Boží plán, který on má pro každého z nás. Nemusí to být velkolepý úkol, který čekal na Saula. Může to být něco docela nepatrného. Když se upokojíme, jistě zaslechneme Boží slovo jen pro nás. Uvědomíme si Boží vedení tam, kde budeme užiteční, kde nám to bude dávat smysl, kde se staneme sami sebou. A kde také budeme moci působit jako spolutvůrci Božího království.
Hospodine, dej, ať se umíme zastavit a tvůj hlas dolehne až do našich srdcí.