Někdy sedíš doma, jsi smutný, přemýšlíš o tom, co tě trápí, co tě deprimuje. Možná si přečteš žalm, ve kterém také někdo naříká, a najdeš způsob, jak svůj smutek vyjádřit, jak ho přednést Bohu. A pak vejdeš do kostela, a najednou je něco jinak. Jsou tam další lidé a společně zpívají píseň chval. Zpočátku ti to může připadat nepatřičné, ale po několika verších se odpoutáš od svého zármutku a začneš chválit Boha – ano, co pro mě neudělal? Copak mě neprovázel celý život, nepřenesl mě přes mnoho těžkých situací, nenesl po mém boku mnoho mých starostí? Ano, nešel až do krajnosti, nešel jeho Syn na smrt jen proto, abych od něj nebyl oddělen svým hříchem, aby pro mě mohl být skálou spásy?
Pane, vytáhni mě z mého smutku, z mých starostí, ve kterých se točím kolem sebe. Otevři mi cesty ke tvé chvále.