Tento verš na samém konci prorocké knihy Izajáš je výzvou k radosti a oslavě, které přicházejí po dlouhém období smutku a utrpení. Abychom plně pochopili jeho význam, je důležité vnímat kontext celé knihy a historickou situaci, v níž prorok působil a k níž jeho slova směřovala. Kniha Izajáš pokrývá dlouhé časové období, od doby před babylónským exilem přes samotný exil až po dobu po návratu. Prorok Izajáš neohlašoval pouze soudy nad Izraelem a okolními národy kvůli jejich hříchům a nevěře, ale zvěstoval především naději na budoucí záchranu a obnovu, kterou uskuteční Hospodin. Izajáš vykresluje obraz Jeruzaléma, který zažije pád a zničení, ale zároveň předpovídá i jeho vzkříšení a proměnu.
Máme naději, že po chvílích smutku a truchlení v nás obnovíš radost. Ať se tak stane, ve jménu Ježíše.