Autor žalozpěvu si stěžuje, že jeho úděl se neliší od údělu těch, kdo odmítali Boží slovo. Kdysi trpěl jejich posměchem a šikanou, nyní bojuje v zajetí okupantů o holé přežití. Přesto všechny zve ke společnému návratu k Hospodinu, neboť jen on nabízí cestu života a nezavrhuje navěky. Trestá, ale není mu lhostejné, jak nepřátelé utiskují jeho nejmenší. I apoštol je vězněn, ne však pro viny druhých, ale pro evangelium. Píše sboru, který spolufinancoval jeho misii a poslal mu podporu i do vězení. Děkuje za Filipské v jistotě, že na cestě za Kristem dosáhnou cíle. Proto jim vyprošuje růst lásky; čím hlubší je láska, tím hlubší je i vnímavost pro to, na čem záleží; čím silnější je láska, tím silnější je i proud mízy z pravého vinného kmene do ratolestí, aby nesly ovoce.
Náš Pane, dej nám svého Ducha, abychom se vraceli k našemu milosrdnému Otci i z nejpochybnějších cestiček. A když to uděláme, pěstuj a posiluj v nás lásku k tobě, k Otci i k bližním, neboť ona působí všechno dobré.